Nečekaný nález

Při sázení památečního stromu (ořešáku) dovezeného z Kamenného Újezdu u Českých Budějovic na jedné z turkovických zahrad učinil její vlastník, vážený turkovický občan - pan Libor Janda nečekaný a velmi cenný objev. Sám popsal danou situaci takto: "Onoho podzimního dne jsem přivezl z Českých Budějovic - z místa mého narození, dětství a vzpomínek odnož mohutného ořešáku - stromu, který zasadil před více jak 70 lety můj děd. K tomu stromu mě váže notná míra vzpomínek, odehrávaly se pod ním totiž všechny naše rodinné oslavy, strom nám poskytoval chladivý stín a byl němým svědkem všeho, co se v sídle naší rodiny dělo. Snad i proto nemohl chybět v místě, kde žiji nyní...

Když jsem ho přivezl, vybral jsem pro něj místo, které mne vždy nějakým způsobem přitahovalo. Vzal jsem krumpáč, rýč a lopatu a v potu tváře počal připravovat důstojné místo pro jeho kořeny. Slunce se již klonilo k obzoru, když se ve výkopu něco zalesklo. Opatrně jsem odhrábl hlínu a uviděl jakýsi náramek spolu s okovanou truhličkou. Jistě chápete, že každému, komu se něco podobného poštěstí, poskočí srdce. I mně vylétl v té chvíli puls na 200. Na kolenou jsem opatrně oprašoval a bral do rukou nalezenou truhličku. Hlavou mi prolétly klasické představy o hromadě zlaťáků a zbytku života stráveném v přepychu zkalené ovšem i představou houfu méně majetných příbuzných, kteří by najednou chtěli přijet na návštěvu se špatně zamaskovanou snahou ulehčit mému měšci. Potlačil jsem tedy obé představy a naopak jsem přijal svou roli, jak se sluší.

Truhlici jsem ponechal ležet i spolu s nádherným tepaným náramkem, aby nedošlo k poškození neodbornou manipulací a zavolal na kontaktní linku Archeologického ústavu při AV ČR. Slíbili neprodleně přijet. Než dorazila skupina archeologů a dalších odborníků, posadil jsem se na okraj jámy a s pohledem upřeným na truhlu přemýšlel, kdo a proč zde onen poklad zakopal. Byl to snad někdo z rodu či družiny pánů z Dubé? Jedná se o rodový poklad, ochranu majetku před hrozbou při válkách, či je to poklad jakýchsi lapků, kteří vyrabovali nějaký bohatý statek a pak se obávali, že u nich lup bude nalezen a oni neuniknou spravedlivému trestu? Takto ponořeného v úvahách mne zastihla i delegace vyslaná z Prahy na základě mého oznámení - promovaná historička paní Nora Nádvorníková Ph.D. se svou pomocnicí a notář JUDr. Evžen Dostál, jehož úkolem bylo udělat o nálezu oficiální zápis. Truhlice byla i s náramkem opatrně vyňata z jámy, odborně očištěna a otevřena. K velkému údivu všech, nebyly obsahem truhlice zlaťáky ani jiné cennosti, ale na první pohled velmi dobře zachovalý cínový pohár, jenž byl celý zabalen do časem polorozpadlého voskovaného plátna. Vše bylo opatrně zabaleno, pan notář provedl zápis a poté odvezli obojí i s truhlicí zpět do Prahy na expertizu. Za necelé tři dny se mi volala paní doktorka a informovala mne, že oba nalezené předměty pochází z 14. století, jednalo se o ženskou ozdobu, které nosily urozené a bohaté ženy a o pohár, jenž podle usazenin na dně sloužil k pití vína. Domluvil jsem se s ní, že náramek věnuji muzeu, ale pohár jsem si s jejím souhlasem vyprosil.

Napadlo mne totiž, že ačkoliv není zaručeno, že je jedná o pohár, ze kterého onoho památného dne 28.září L.P.1359 pil sám Karel IV, rozhodně to není ani vyloučeno. Naopak. Jedna z informací od paní doktorky totiž byla, že jakkoliv jsou oba předměty opravdu z 14. století, truhlice pochází z přelomu 16. a 17. století. Zapátral jsem v historii a zjistil, že mou tezi podporuje i fakt, že tradice soutěže o nejlepší turkovický koláč byla právě v období třicetileté války. Mohl tedy onen pohár i s náramkem být ukryt někým, kdo si nepřál, aby byl zcizen některým z chamtivých žoldáků tehdejších válek? Možné to je..."

Tolik v vyprávění našeho milého a váženého souseda. Obě označení jsou zcela na místě. Ačkoliv by si mohl pohár nechat na památku a jako vzácnou ozdobu své domácnosti, nelenil, nechal ho na své náklady zrestaurovat a opatřit podestou ze vzácného dřeva, na které nechal zapsat jméno 1. vítězky obnovené tradice. Následně tento pohár věnoval do soutěže a vzdal se jeho vlastnictví ve jménu soutěže a jako příspěvek pro rozvíjení obecního společenského života. Za sebe i všechny ostatní pořadatele, jímž se nakonec stal i on díky obětavé a ochotné pomoci, mu tímto ještě jednou děkuji. Osobně věřím, že se jedná o pohár, který držel v rukách sám Otec vlasti - Karel IV a po něm všichni obyvatelé Turkovic, jejichž koláč získal v každoroční soutěži první místo... Libore, děkuji. :-)

Zpět