Turkovický koláč
Obnovené tradiční klání turkovických mistrů pečení
Historie soutěže
Ač to málokdo ví, kořeny a prapůvod soutěže Turkovický koláč sahají až do roku 1369, kdy se na hradě Stará Dubá, pod jehož panství tehdy spadaly i Turkovice, konala velkolepá hostina, kterou majitel panství - významný šlechtic Ondřej z Dubé z rodu Benešoviců pořádal na oslavu návratu panovníka z jeho dvouletého tažení do Říma.
Hodokvasu se kromě zástupců mnoha významných šlechtických rodů zúčastnil i samotný panovník království českého a římský císař Karel IV. se svou manželkou a císařovnou Alžbětou Pomořanskou. Oba na hrad zavítali poprvé a nebylo proto divu, že se do příprav zapojilo celé panství včetně tehdy málo známých Turkovic, na které připadl nelehký úkol - napéct pro hostinu dostatek koláčů.
I když byly Turkovice tehdy ještě mnohem menší než dnes , přijaly tento úkol za svůj a celé dva dny a dvě noci pece v obci nevyhasly ani na okamžik. Díky tomu se v onen památný den 28.září L.P. 1369 prohýbaly dubové stoly v největší hradní síni mj. i pod mísami koláčů makových, ořechových, tvarohových i jiných. Přestože byli hodující již zcela plni, koláče si velmi rychle našly zaslouženou pozornost. Samotný císař zvolal podle dobových pramenů po ochutnání turkovického makového koláče zdobeného mandlí užasle: “Consummatus!”.
Od té doby získaly turkovické koláče zasloužený věhlas a pozornost celého okolí. Na památku oné hostiny, kdy koláče uchvátily samotného císaře, konala se pak v obci slavnost, při které všechna stavení dávaly ochutnat své koláče všem místním i přespolním a ten, jehož koláč nejvíce chutnal, získal pak na rok propůjčený cínový pohár, ze kterého tehdy při hostině pil samotný Karel IV., jako důkaz jeho přízně...
Tradice zanikla během hrůz Třicetileté války, kdy nebyly podmínky pro konání jakýchkoliv slavností, nicméně i zde měly turkovické koláče svou neocenitelnou roli, neboť uchránily ves před podobným osudem, jako zasáhl většinu okolních vyrabovaných a vypálených obcí. Ať už totiž krajem procházela vojska protestantská nebo císařská, vždy je bez ohledu na vyznání a přesvědčení čekaly připravené koláče, které natolik oblažily zarputilé velitele jednotlivých vojsk, že ponechali místním nejen jejich životy, ale i majetky, a zásoby si plundrováním zajistili jinde.
Při dalším podrobném pátrání v letopisech, kronikách a dalších historických pramenech vyšlo najevo, že význam samotného fenoménu turkovického koláče je takřka nezměrný, podílel se na mnoha událostech a měl zásadní přínos při utváření novodobých dějin lidstva.
Málokdo například ví, že za úspěchem celosvětově uznávané francouzské kuchyně stojí jeden z původních turkovických receptů na cibulový koláč, který pochází ze 17.století, konkrétně z roku 1667, kdy se kvůli extrémně chladnému počasí a častému krupobití neurodilo žádné ovoce. Tehdy chytré turkovické hospodyně nalezly náhradu a při znalosti, že cibule pečením sládne, použily tuto namísto ovoce, položily ji na chlebové těsto a zalily smetanou. Veleúspěšný recept by zůstal jejich tajemstvím, nebýt potulných muzikantů, kteří koláč ochutnali a po pár letech jeho tajemství vyzradili bezradnému kuchaři francouzského královského dvora Guillaumemu Tirelovi, který měl za úkol připravit na počest francouzské regaty něco výjimečného.
Guillaume byl z receptu a jeho následného úspěchu tak nadšený, že ho pojmenoval podle místa vzniku “Turkovic”, což ve francouzštině znělo spíše jako “Turkiš”, později zkráceno na “kiš”, a z toho posléze vzniklo konečné quiche. Tento byl celá staletí vydáván za původní francouzský recept a jeho pravý původ byl nacionalistickými Francouzi úzkostlivě tajen. Možná by se to i podařilo, nebýt stavebních prací v hrusickém kostelíku, kde při opravě podkrovního zdiva vypadla na řemeslníky cínová schránka s dobovým svědectvím obsahující i tuto zmínku.
Zůstaneme-li ještě na chvíli ve Francii, je potřeba podotknout, že quiche byl velmi oblíben mezi francouzskou modernou, která hledala inspiraci v kavárnách na břehu Seiny popíjejíc Absinth. Právě tomuto nápoji je přisuzována zásluha za vznik impresionismu, ale málokdo už ví, že psychotropní účinky Absinthu způsobené thujonem - coby extraktem z Pelyňku, by zdaleka nebyly takové, kdyby nebyl společně konzumován s cibulí, jejíž vysoký obsah kvercetinu-jednoho z nejaktivnějších přírodních flavinoidů výrazně halucinogenní účinky thujonu umocňuje. Bez nadsázky lze říci, že nebýt cibulového koláče vzniklého v Turkovicích, nikdy by Claude Monet nenamaloval průlomový obraz Impression, soleil levant a svět by byl ochuzen o krásu impresionismu.
Po těchto objevech nikoho asi nepřekvapí, že turkovický koláč přispěl i k mnoha válečným úspěchům a nebýt jeho vlivu, geopolitické uspořádání Evropy by vypadalo úplně jinak. Válečným historikům lze například vytknout povrchnost, se kterou opomíjejí drobná, leč velmi důležitá fakta. Na fotografii nalezené v benešovském muzeu lze vidět fotografii manželky turkovického sedláka Jana Vaňka Anežku Vaňkovou, která doprovázela v roli pomocných sborů svého muže v I. světové válce do francouzské cizinecké legie na západní frontu, aby mu dopřála chutnou krmi samozřejmě s nezbytnými turkovickými koláči (na snímku při válení těsta). Turkovický koláč natolik mezi zdecimovanými a psychicky vyčerpanými vojáky zvyšoval morálku, že namísto myšlenek na smrt či na dobrovolné zajetí, bojovali se strhujícím zápalem a jejich jednotka se několikrát postarala o zvrat zdánlivě ve bezvýchodných situacích v bitvě na Sommě či u Verdunu.
Ve výčtu míst a událostí ve světě, kde slavil turkovický koláč úspěch, by se jistě dalo pokračovat, patří sem např. objevení penicilinu, bitva o Guadalcanal v srpnu 1942, stejně tak první zdolání Mount Everestu, objev Titanicu, aj. Ale vraťme se ještě v historii do okolí Turkovic, kde tento kulinářský zázrak vznikl, konkrétně do blízkého Ondřejova.
Zde na další fotografii poskytnuté z rodinné kroniky můžete vidět 4 turkovické selky (zleva: B.Vaňková, L.Saská, J. Hajská, O.Rybníčková) nabízející na ondřejovském jarmarku roku 1893 turkovické koláče. Podle zápisu v kronice byl zájem o koláče daleko vyšší než osvětové vystoupení českého vynálezce Františka Křižíka, který na ondřejovském náměstí chtěl radním předvést výhody své obloukové lampy a nabídnout Ondřejovu, aby se staly jednou z prvních obcí vybavené elektrickým osvětlením. Marně Křižík svítil, co mu chabé napětí z dynama poháněného bicyklem dovolilo, zájem o koláče byl daleko vyšší, pražák odjel s nepořízenou a v Ondřejově dál svítily jen petrolejky a nádherné nebe plné hvězd. Nebýt tedy turkovického koláče, jistě by toto místo nebylo později vybráno pro umístění známé hvězdárny. A nakonec - jakkoliv nelze zpochybňovat význam odkazu Josefa Lady, jehož kresby a příběhy budou mj. až do konce civilizace výrazně pomáhat rozpočtu Hrusic, musíme zmínit, že i jeho tvorbu silně ovlivnily turkovické koláče (zejména pak makové), které na oplátku pak zvěčňoval na všech svých obrazech... Suma sumárum turkovický koláč je fenomém a pravým důkazem mistrovství turkovických mistrů pečení...
