Historie soutěže

Ač to málokdo ví, kořeny a prapůvod soutěže Turkovický koláč sahají až do roku 1369, kdy se na hradě Stará Dubá, pod jehož panství tehdy spadaly i Turkovice, konala velkolepá hostina, kterou majitel panství - významný šlechtic Ondřej z Dubé z rodu Benešoviců pořádal na oslavu návratu panovníka z jeho dvouletého tažení do Říma.

Hodokvasu  se kromě zástupců mnoha významných šlechtických rodů zúčastnil i samotný panovník království českého a římský císař Karel IV. se svou manželkou a císařovnou Alžbětou Pomořanskou. Oba na hrad zavítali poprvé a nebylo proto divu, že se do příprav zapojilo celé panství včetně tehdy málo známých Turkovic, na které připadl nelehký úkol - napéct pro hostinu dostatek koláčů.

I když byly Turkovice tehdy ještě mnohem menší než dnes , přijaly tento úkol za svůj a celé dva dny a dvě noci pece v obci nevyhasly ani na okamžik. Díky tomu se v onen památný den 28.září L.P. 1369 prohýbaly dubové stoly v největší hradní síni mj. i pod mísami koláčů makových, ořechových, tvarohových i jiných. Přestože byli hodující již zcela plni, koláče si velmi rychle našly zaslouženou pozornost. Samotný císař zvolal podle dobových pramenů po ochutnání turkovického makového koláče zdobeného mandlí užasle: “Consummatus!”.

Od té doby získaly turkovické koláče zasloužený věhlas a pozornost celého okolí. Na památku oné hostiny, kdy koláče uchvátily samotného císaře, konala se pak v obci slavnost, při které všechna stavení dávaly ochutnat své koláče všem místním i přespolním a ten, jehož koláč nejvíce chutnal, získal pak na rok propůjčený cínový pohár, ze kterého tehdy při hostině pil samotný Karel IV., jako důkaz jeho přízně...

frans_verbeeck_atelier_-_boerenbruiloft_
45_rabovani_-_ilustracni_obrazek_sebasti

Tradice zanikla během hrůz Třicetileté války, kdy nebyly podmínky pro konání jakýchkoliv slavností, nicméně i zde měly turkovické koláče svou neocenitelnou roli, neboť uchránily ves před podobným osudem, jako zasáhl většinu okolních vyrabovaných a vypálených obcí. Ať už totiž krajem procházela vojska protestantská nebo císařská, vždy je bez ohledu na vyznání a přesvědčení čekaly připravené koláče, které natolik oblažily zarputilé velitele jednotlivých vojsk, že ponechali místním nejen jejich životy, ale i majetky, a zásoby si plundrováním zajistili jinde.

Při dalším podrobném pátrání v letopisech, kronikách a dalších historických pramenech vyšlo najevo, že význam samotného fenoménu turkovického koláče je takřka nezměrný, podílel se na mnoha  událostech a měl zásadní přínos při utváření novodobých dějin lidstva.

Málokdo například ví, že za úspěchem celosvětově uznávané francouzské kuchyně stojí jeden z původních turkovických receptů na cibulový koláč, který pochází ze 17.století, konkrétně z roku 1667, kdy se kvůli extrémně chladnému počasí a častému krupobití neurodilo žádné ovoce. Tehdy chytré turkovické hospodyně nalezly náhradu a při znalosti, že cibule pečením sládne, použily tuto namísto ovoce, položily ji na chlebové těsto a zalily smetanou. Veleúspěšný recept by zůstal jejich tajemstvím, nebýt potulných muzikantů, kteří koláč ochutnali a po pár letech jeho tajemství vyzradili bezradnému kuchaři francouzského královského dvora Guillaumemu Tirelovi, který měl za úkol připravit na počest francouzské regaty něco výjimečného.

Guillaume byl z receptu a jeho následného úspěchu tak nadšený, že ho pojmenoval podle místa vzniku “Turkovic”, což ve francouzštině znělo spíše jako “Turkiš”, později zkráceno na “kiš”, a z toho posléze vzniklo konečné quiche. Tento byl celá staletí vydáván za původní francouzský recept a jeho pravý původ byl nacionalistickými Francouzi úzkostlivě tajen. Možná by se to i podařilo, nebýt stavebních prací v hrusickém kostelíku, kde při opravě podkrovního zdiva vypadla na řemeslníky cínová schránka s dobovým svědectvím obsahující i tuto zmínku.

Zůstaneme-li ještě na chvíli ve Francii, je potřeba podotknout, že quiche byl velmi oblíben mezi francouzskou modernou, která hledala inspiraci v kavárnách na břehu Seiny popíjejíc Absinth. Právě tomuto nápoji je přisuzována zásluha za vznik impresionismu, ale málokdo už ví, že psychotropní účinky Absinthu způsobené thujonem - coby extraktem z Pelyňku, by zdaleka nebyly takové, kdyby nebyl společně konzumován s cibulí, jejíž vysoký obsah kvercetinu-jednoho z nejaktivnějších přírodních flavinoidů výrazně halucinogenní účinky thujonu umocňuje. Bez nadsázky lze říci, že nebýt cibulového koláče vzniklého v Turkovicích, nikdy by Claude Monet nenamaloval průlomový obraz Impression, soleil levant a svět by byl ochuzen o krásu impresionismu.

75469a270f357a4318232fecf8cb30c2_edited.
Turkovický koláč - historie.jpg

Po těchto objevech nikoho asi nepřekvapí, že turkovický koláč přispěl i k mnoha válečným úspěchům a nebýt jeho vlivu, geopolitické uspořádání Evropy by vypadalo úplně jinak. Válečným historikům lze například vytknout povrchnost, se kterou opomíjejí drobná, leč velmi důležitá fakta. Na fotografii nalezené v benešovském muzeu lze vidět fotografii manželky turkovického sedláka Jana Vaňka Anežku Vaňkovou, která doprovázela v roli pomocných sborů svého muže v I. světové válce do francouzské cizinecké legie na západní frontu, aby mu dopřála chutnou krmi samozřejmě s nezbytnými turkovickými koláči (na snímku při válení těsta). Turkovický koláč natolik mezi zdecimovanými a psychicky vyčerpanými vojáky zvyšoval morálku, že namísto myšlenek na smrt či na dobrovolné zajetí, bojovali se strhujícím zápalem a jejich jednotka se několikrát postarala o zvrat zdánlivě ve bezvýchodných situacích v bitvě na Sommě či u Verdunu.

Ve výčtu míst a událostí ve světě, kde slavil turkovický koláč úspěch, by se jistě dalo pokračovat, patří sem např. objevení penicilinu, bitva o Guadalcanal v srpnu 1942, stejně tak první zdolání Mount Everestu, objev Titanicu, aj. Ale vraťme se ještě v historii do okolí Turkovic, kde tento kulinářský zázrak vznikl, konkrétně do blízkého Ondřejova.

Zde na další fotografii poskytnuté z rodinné kroniky můžete vidět 4 turkovické selky (zleva: B.Vaňková, L.Saská, J. Hajská, O.Rybníčková) nabízející na ondřejovském jarmarku roku 1893 turkovické koláče. Podle zápisu v kronice byl zájem o koláče daleko vyšší než osvětové vystoupení českého vynálezce Františka Křižíka, který na ondřejovském náměstí chtěl radním předvést výhody své obloukové lampy a nabídnout Ondřejovu, aby se staly jednou z prvních obcí vybavené elektrickým osvětlením. Marně Křižík svítil, co mu chabé napětí z dynama poháněného bicyklem  dovolilo, zájem o koláče byl daleko vyšší, pražák odjel s nepořízenou a v Ondřejově dál svítily jen petrolejky a nádherné nebe plné hvězd. Nebýt tedy turkovického koláče, jistě by toto místo nebylo později vybráno pro umístění známé hvězdárny. A nakonec - jakkoliv nelze zpochybňovat význam odkazu Josefa Lady, jehož kresby a příběhy budou mj. až do konce civilizace výrazně pomáhat rozpočtu Hrusic, musíme zmínit, že i jeho tvorbu silně ovlivnily turkovické koláče (zejména pak makové), které na oplátku pak zvěčňoval na všech svých obrazech... Suma sumárum turkovický koláč je fenomém a pravým důkazem mistrovství turkovických mistrů pečení...

Turkovický koláč - historie.jpg